Chov našich velkých želv
Vydáno: 28.9.2014
Aktualizováno: 13.8.2019
Preferujeme přirozený chov želv. To znamená, že naše adultní a subadultní jedince chováme od jara do podzimu ve venkovním výběhu nebo balkonovém výběhu. Venkovní výběh je situován tak, aby na něj šlo slunce od rána do večera, tedy po největší část dne. Jako úkryt slouží želvám termobouda, která je chrání jak před jarními a podzimními mrazíky, tak před polední sluneční výhní v létě.
Bouda je bez dna a vystlaná slámou. Vchod do boudy je situován na východ, aby je ranní sluníčko vytáhlo ven, protože ranní teplo želvy pro nastartování potřebují.
U balkonového výběhu je to o něco složitější, protože již hotový dům neotočíme. Na výběh na balkoně nám svítí sluníčko jen odpoledne, proto ráno a dopoledne simulujeme sluníčko žárovkou. Funguje nám to spolehlivě již spoustu let.
Želvy necháváme ve výběhu od jejich odzimování do zazimování. Naše želvy nezimují ve sklepě, protože vhodný nemáme, ale zimují (hibernují) v lednici, která je určena jen pro ně. Máme tak o nich celou zimu přehled (lednici dohledujeme teploměrem se vzdáleným přístupem).
Želvy necháme ve výbězích přirozeně usnout a poté je přesuneme do lednice. Jak se s počínajícím jarem ustálí počasí, přesuneme želvy do výběhů a necháme je v boudách přirozeně odzimovat.
Přes sezónu krmíme čerstvým, natrhaným zeleným krmivem. Pampelišky, jitrocel, jetel. Dříve jsme se pokoušeli každý rok osít výběhy jetelem a jitrocelem. Dokonce i pampelišky jsme tam přesazovali, ale nemá to smysl. Ty naše “obrněné sekačky” vše rychle zpracují.
Přes sezónu přikrmujeme (pozor, jen dospělé) i aktuálně dozrávajícím ovocem a zeleninou. Ve výbězích mají želvy stále k dispozici vaječné skořápky a sépiové kosti, aby si mohly doplnit to, co potřebují. Také mají k dispozici misky s vodou, ale želvy je využívají spíš k vyprazdňování, než k pití. Sice pijí, ale ne často.
V našem chovu máme želvy od následujících českých chovatelů – Vladimír Kmocha, Jiří Jetmara, Jany Pokorné, Lucie Ontlové a Lukáše Vrkoče. Vladimíru Kmochovi jsme dokonce několik let prodávali jeho mláďata.
Chov našich mláďat
V tomto odstavci došlo po několika letech zkoušení k těm největším změnám.
Za těch deset let, co želvy chováme, prodělal obecně chov želv velké změny a za mě i velký skok kupředu, jak ve světlech, tak v postupech.
Před deseti lety spousta chovatelů svítila v menších teráriích (80cm) lineárními zářivkami staženými 5 cm nad želvičku nebo kapali jednou měsíčně malou kapku AD3 na zobák. Za deset let jsme se dostali přes kompaktní zářivky až k výbojkám, které lze dnes použít i v menším teráriu.
Dříve byly také výbojky, ale o velké wattáži, takže v malých teráriích byly nepoužitelné.
Také jsme si samozřejmě u prcků prošli všemožnými substráty.
Substrát je stálice v dohadech mezi chovateli. Jeden preferuje to a druhý oné. V našem chovu jsme vyzkoušeli vše, od hoblin, přes lignocel s pískem, přes hlínu s pískem (v podstatě materiál jako v přírodě) až jsme došli opět zpět k hoblinám. Nic není lepší než vlastní zkušenost. Ta je nepřenositelná. S žádným substrátem jsem neměl problém, je tedy na každém, co si zvolí, ale hobliny se nám osvědčily nejlépe. Krásně natáhnou vodu a předávají ji mláďatům. Mláďata jsou na nich čistá, neulepená a každé je při správném vlhčení hoblin jako “balónek”, nacucané vlhkostí.
Každý substrát vyžaduje trochu jinou údržbu. Hobliny jsou pro mláďata bezproblémové, jednoduše se mění. Jen je potřeba zajistit, aby byly kvalitní, bezprašné. Což bývá na našem pet trhu problém. Nejlepší je domluvit se s nejbližším truhlářem. Nejlepší jsou z mého pohledu hobliny značky Pan Malina. Hlavně musí být neparfemované.
U větších mláďat v balkonovém výběhu používáme už hlínu s pískem a v boudě slámu. Tam jsou mláďata cca od jednoho roku života.
Nezastávám již názor, jako většina chovatelů, že by se mláďata měla držet první rok, dva, tři roky života v teráriu. Naše mláďata jdou po vyklubání na cca týden do terária na “dotažení pupíků” a aby šla lépe ohlídat. Po cca týdnu je dáváme ven. Tam přirozeně zazimují. První zimování děláme zatím na cca tři měsíce. Potom mláďata odzimujeme do terária a v květnu “po zmrzlých” jdou opět ven. Po odzimování je to poslední čas, kdy jsou v teráriu.
Na tomto budeme ještě pracovat, v zimě 2019-2020 budeme zkoušet prodlužovat zimování těchto čerstvých mláďat.
Tato mláďata jsou potom zdravá, vitální a odolná a nemáme u nich problém s “únavou” apod. Proto v současné době neprodáváme “letošní” mláďata před Vánoci, ale až “příští” rok, počátkem dubna. Tedy po jejich zimování a následném rozkrmení u nás.
Stravování dodržujeme stejně jako u venkovních želv, krmné dávky tvoří pampeliška, jitrocel a jetel a v zimním období čínské zelí a římský salát. Malé želvy krmíme ob den, a zařazujeme též seno. A to i přes léto. Mláďata přibývají pravidelně, méně a mají pěkné krunýře.
Dříve jsme používali i různé granule – senové, mlskové a pod. To jsme již také opustili, želvy to opravdu nepotřebují. Mimina mají samozřejmě k dispozici sépiovky nebo skořápky.
U mláďat je ale opravdu velice důležitá vlhkost. Tu docílíte častým prolíváním substrátu vodou.
Světlo a je nutno podotknout, že kvalitní světlo, je další důležitou součástí chovu želv v teráriu stejně jako vlhkost. Předně, každá želva potřebuje v teráriu UV a výhřev. Také by měla mít plnospektrální zářivku pro denní osvětlení, aby se simulovalo denní světlo. Tímto se snažíme simulovat podmínky v přírodě.
Jak jsem již říkal, v dnešní době existují kvalitní výbojky i do malých terárií, což je pro želvu v teráriu to nejlepší, co může dostat a je to vlastně UV a výhřev v jednom. Ale určitě se přimlouvám za chov venku nebo alespoň na balkoně.
